Století inženýrství -Myšlenky na zlomu tisíciletí
Před Vánocemi roku 2000 se na noční obloze objevila Mezinárodní vesmírná stanice. Stala se prvním viditelným symbolem vědecké, inženýrské, technické a technologické tvořivosti, symbolem světa techniky na prahu milénia. Můžeme ji považovat z paralelu záře hvězdy betlémské před dvěma tisíciletími. Jen s tím rozdílem, že tehdejší symbol s objevil na obloze před zraky lidí bez jejich účasti, zatímco dnešní viditelný symbol na obloze j očekávaným výsledkem cílevědomé, složité, náročné, odpovědné a také rizikové tvořivé činnosti mnoha lidí.
Na konci 20. století jsme s různými pocity a postoji a také za mimořádného zájmu médií prožívali zcela výjimečné seskupení čísel v toku času. Byla to změna století a tisíciletí a s tím související změna data a spojení několika kulatých výročí. Čísla provázejí lidstvo od samých počátků civilizace.
V různých kulturách jsou čísla vyjadřována v odlišných soustavách, mají různorodou strukturu a jejich uživatelé jim podle toho připisují různý praktický, abstraktní i symbolický význam. Zvláštní význam pro nás mají jednak čísl vymezující časové události a v jejich rámci nás pak dále zaujmou především čísla "kulatá", související obvykle s základem číselné soustavy. Tato zvláštní kulatá čísla mají pro nás silný symbolická význam. Lidstvo si jimi vypomáhá jak s milníky, které sice samy o sobě lidstvo vpřed nijak neposouvají. Stávají se důvodem k rekapitulaci, k zamyšlení nad minulými událostmi i novými možnostmi a samozřejmě také k oslavám. Vstup do nového milénia je příležitostí k úvahám a hodnocením, ve kterých se lidstvo zamýšlí samo nad sebou a uvědomuje si silněji než jindy svoji vlastní identitu.
Výsledky lidské činnosti a tvořivosti vytvořily fenomén označovaný někdy jako " druhá příroda" . jedna ze sfér " druhé přírody" se běžně označuje jako "technika", či ještě přesněji " technologie" s různým, často velmi subjektivně a intuitivně chápaným obsahem. Technické a technologické artefakty existují dnes v takovém rozsahu, struktuře charakteru, že vytvořily " svět techniky" jako globální a komplexní soustavu .jejími prvky jsou objekty svět techniky a lidé jako jeho subjekty. Tato soustava vytvořená člověkem má svoji strukturu. Vazby a časové trajektorie s probíhajícími procesy, a je proto jistou paralelou toho, co známe z přírody - té prvé, lépe řečeno prvotní. Pouze paralelou je proto, že svět techniky je vytvářen lidmi účelově. Proto základní subsoustavou světa techniky je jeho subsoustava účelová - účelový artefakt, dílo.
Prudký rozvoj ve světě techniky přineslo až 20. století a zejména jeho několik posledních desetiletí. V celém tomto ohromujícím vývoji, který posouvá lidstvo dopředu, přitom dominantní roli sehrálo inženýrství.
Srovnání dnešního stavu světa techniky se stavem před sto lety je jen sotva možné. Vždyť za jedno století se parametry objektů světa techniky principiálně změnily jak kvantitativně ( i v desítkách řádů), tak i kvalitativně. Byla vytvořena zcela nová struktura a infrastruktura technických objektů, založenýma nových principech, objevech a znalostech.
Dobrým příkladem je rozvoj inženýrských oblastí v průběhu 20. století. Na jeho začátku dominovalo inženýrství stavební, strojní, báňské, chemické, kulturní ( ve smyslu kultivace a pěstování) a zemědělské. Na jeho konci můžeme nalézt desítky přívlastků k inženýrství. Vyjadřují zejména šíři inženýrství z hlediska objektů zájmu ( např. softwarové, genetické, znalostní, matematické, fyzikální, kosmické, čističové, sociální, psychologické, lidské), ale také z hledisek dalších ( např. integrované, vědecké, rizikové, reverzní, systémové, organizační).
Do 20. století vstupovali lidé s nadšením a obdivem k technickým dílům a technologickým činům ( objektům tehdejšího začínajícího světa techniky) jejich současníků i předků. Stačí si připomenout světové výstavy této doby ( Paříž 1889 a 1900) nebo zalistovat v reprezentativních publikacích typu Kronika techniky nebo Stavby světa, abychom si uvědomili, co vše se v technice odehrálo kolem roku 21900 a co vše bylo u zrodu světa techniky. Jen pro připomenutí souvislostí s inženýrstvím uveďme, že na přelomu 19. a 20 století dominoval a dosud dominuje Paříži div tehdejší techniky, ocelová Eiffelova věž ( 300 m, 1889), Praze její menší kopie Petřínská rozhledna ( 60m, 1891) a New Yorku tehdejší nejvyšší dům, mrakodrap ( 129,4m, 1897). Ve stejné historické epoše začíná éra letectví a raket, sériová výroba automobilů se stovkami vyrobených kusů ročně. Nastává velký rozmach ocelářského průmyslu, dopravy a komunikací. Rodí se svět techniky. Koncem 19. století končí éra techniky. V níže se vedla výsledků systematické práce inženýrů a fyziků významně uplatňovalo volné vynalézání, tvůrčí nadšení, intuice. Řemeslo, odvaha, vytrvalost a odvaha amatérů. Pionýrů, např. samouk Marconi 1894 ( vyslání prvních jiskrových signálů), jemný mechanik Bosch 1897 ( magnetové zapalování), námořník a vyučený zámečník Whitehead 1901 ) první motorový let, francouzský mechanik Lenor ( zapalovací svíčka, zlepšený spalovací motor 1863), mechanik Weiss 1847 ( složená lupa), hodinář Mergenthaler 1884 ( automatické sázení jedné řádky), majitel pohřebního ústavu Strowger 1889 ( automatické spojování hovorů), učitel matematiky Giolkovskij 1890 ( teorie raketového pohonu), vynálezce a podnikatel Siemens 1847 ( stroj na izolaci vodičů, sázecí stroj), zvěrolékař Dunlop 1888 ( pneumatika), americký umělecký malíř Morse 1840 ( zdokonalení telegrafie), vídeňský krejčovský mistr Madersperger 1836 ( nový princip šicího stroje), zámečník Yale 1848 ( válcový bezpečnostní zámek), francouzský zahradník Monier 1849 ( armování betonu). Začíná se významně prosazovat inženýrský přístup rozšiřující přirozený tvůrčí potenciál technickým vysokoškolským vzděláním, znalostmi, modelováním, týmovou prací, laboratorními zkouškami a cílenými výpočty.
Jako příklad a dokumentace moderního inženýrství se nám nabízí stoletá historie Vysokého učení technického Brně a připomenutí jeho významné osobnosti profesora Vladimíra Lista.
Vladimír List vystupuje jako výrazná postava na scénu světa techniky v roce 1902 .Ve svých dvaadvaceti letech absolvuje s vyznamenáním studium strojního inženýrství na pražské technice. Ve svých pamětech uvádí:"
"Absolvoval jsem elektrotechniku, naučil se obstojně francouzsky, velmi dobře německy, anglicky tak, že jsem mohl studovat technickou literaturu. Přitom jsem poznal dokonale průmysl v Praze a okolí, kromě dalších cest. A naučil jsem se experimentálně trochu organizace."
Po jednoročním stipendiu na studium elektrotechniky v Belgii zahajuje v roce 1902 svůj profesionální život nástupem k firmě Křižík. Začíná v mimořádné době technických objevů kolem roku 1900, která vyvolává obdiv k technice a přehnané uspokojení nad tím, co vše bylo do té doby vynalezeno . Atmosféra doby utváří také víru lidí v techniku. Je to teprve začátek prudkého rozvoje techniky a technických možností. Avšak začíná doba mnoha technických havárií a také nevídaných katastrof násilnických, válečných a teroristických, které způsobují lidé vytvářením a nelidským využíváním techniky.
Dobře známá je katastrofa Titaniku z počátku 20. století. V tisícileté historii stavby lodí to byla největší, nejpřepychovější a údajně nepotopitelná, motorem poháněná osobní dopravní loď na světě. Její sláva byla hned při první plavbě smetena katastrofou, ke které se v různých formách vracíme i n přelomu nového století, a která se stala synonymem zkázy. Přitom příčinou nebyl Titanik sám o sobě, ani technika ani plující ledovec. Bylo to lidské selhání, pýcha a neodpovědnost. Bezprostředně po katastrofě bylo navrženo odhalovat ledovce ve tmě a v mlze odrazem signálů a byly vyvinuty příslušné přístroje. Je to příklad motivace další tvořivosti a rozvoji.
Co je inženýrství
V souvislostech oslav nadcházejících tisíciletí a obdivu k tomu, co lidé dovedli vytvořit a také zničit ve 20. století, z čehož následně vyplynuly oprávněné či neoprávněné obavy z této epochy, prošlo téměř bez povšimnutí několik dalších " kulatých" a pro svět techniky významných mezníků samotného inženýrství. Tyto mezníky v lidském pokroku jsou natolik významné, že je vhodné je na tomto místě připomenout:
- Inženýrství se zrodila na konci 15. a začátku 16. století a má v dnešní epoše za sebou 500 let vymezené, studované a uplatňované existence.
- Před 100 lety se inženýrství stává základem technického a technologického rozvoje.
- Před 50 lety začíná počítačová éra, která dává inženýrství novo dimenzi řešením paradoxu inženýrství ( tzv. nové nebo také počítačové inženýrství)
- Před 10 lety začínají celý svět obepínat globální a distribuované komunikační sítě, které již dnes vytvářejí zcela nový charakter světa techniky a jejichž dopad na společnost již je a bude takový, že se dnešní společnost oprávněně označuje jako informační, znalostní, inženýrská
Je to tedy nejen důvod k oslavám, ale také vleká příležitost k zamyšlení a úvahám o světě techniky a zvláště inženýrství.
Termín " inženýrství" je odvozený z latinského ingenerare - tvořit. V počátcích bylo označováno jako umění inženýrské . V angličtině je vyjádřený termínem engineering, který může být při nepochopení širšího, historického, lokálně rozdílného nebo současného významu termínů engine, engineer zdrojem mnoha zkreslujících nebo zjednodušujících interpretací.
Položíme-li si dnes otázku, co bylo a je inženýrství, jak inženýrství vymezit nebo definovat a zda jsme se nad tím zamysleli, dostaneme se asi do značných problémů. O světě politiky, sportu, kultury, umění, médií, architektury a také o všech neštěstích, haváriích, katastrofách, tunelování, terorismu, jejich hvězdách a aktérech jsme zavalování podrobnými informacemi, dohody, fakty, polopravdami i nepravdami, protože to lidé vyžadují a platí za to. O úspěšných produktech světa techniky se dovídáme nejvíce z reklam, třeba i stupidních, ale proto úspěšných ( negativní reklama). O tvůrcích objektů světa techniky se naproti tomu dovídáme jen omezeně a obtížně. Na tuto skutečnost upozornil autor článku v The Economist ( 16. květen 1998), který nastolil hned v úvodu otázku: Proč jsou architekti atraktivní a inženýři anonymní? A musíme konstatovat, že tomu tak vždy nebývalo, dokonce ještě v prvních desetiletích 20. století.
Chceme-li se o podstatě inženýrství, jeho vývoji a současném stavu dovědět více, můžeme hledat v knižních i elektronických encyklopediích, slovnících a odborné literatuře. Pokud máme s inženýrstvím dostatek zkušeností, asi nebudeme uspokojeni. Je vhodné připomenout, že s definicí inženýrství V Encyklopedia Britannica ( 1946) nebyl spokojen ani náš profesor Vladimír List. Vlastní fenomén inženýrství i z dnešního pohledu obsahově velmi dobře vyjádřil již v roce 1946 v knize Inženýrství.
" Vždy je inženýrství velmi složitá činnost syntetická, obsahující složky řemeslné, vědecké, obchodní, finanční a v neposlední řadě lidské, psychické. Inženýrství bych proto definoval, že je to činnost opírající se o vědecké a praktické poznatky i metody, která spřahuje prostředky hmotné s činností lidskou. Lze tedy říci, že inženýrství vpravdě moderní má účelně a hospodárně budovati hmotnou základu a rámec pro lidské blaho a vyšší životní úroveň, opírajíc se nejen o vědecké i praktické poznatky a metody, ale dbajíc přitom i lidskosti."
Je tedy zřejmé. Že inženýrství je specifickou oblastí světa techniky a jeho velmi široké charakteristiky a principy jsou v uvedených a podobných vymezeních vyjádřeny velmi rozdílně. S dostatečnou zkušeností. Představivostí. Systémovým a nadčasovým pohledem lze ze souboru těchto formulací obsah inženýrství vnímat. Tím se však stává základní struktura dnešního světa netechniky a inženýrství v něm zamlžená, neurčitá a významně subjektivní, což vede k nejasnostem nejen ve veřejnosti nebo i ostré kritice některých moderních inženýrských oblastí ( sociální, ekologické)třeba i politickými představiteli. Ale i samotném moderním světě techniky. V dnešním světě systémových přístupů, algoritmizace procesů. Znalostí o mozkových činnostech, lidské tvořivosti a chování je nutné fenomén inženýrství chápat strukturovaně a explicitně. To však přesahuje rámec této úvahy. Stačí však uvést. Že autorem byl formulován princip inženýrství zahrnující 25 imperativů a požadavků.
K objevům 20. století však patří i rub světa techniky. Jsou to jeho omezující hranice, negativní dopad\, rizika a zejména lidé - jejich lidská pýcha, selhání, neodpovědnost, honba za ziskem nebo mocí. Obrovský rozvoj světa techniky ve 20.století vedl a stále vede k obrovským škodám a ztrátám z havárií a katastrof převážně zaviněných lidmi ( např. Černobyl před 15.lety byl slovy V. Schreibera " magickým selháním zfušované techniky", viz
Vesmír č.4, 2001). Lidský faktor je například také příčinou asi 80% leteckých nehod. Tragédie a neštěstí zaviněné nebo přímo související s technikou provází smutek nad oběťmi, hledání příčin, usvědčování a trestání viníků a odstraňování škod Provází je i vážná zamyšlení, inspirace a motivace odpovědných a tvořivých lidí, připravených hodnotit rizika a cenu za ně, zkoumat a objasňovat příčiny a rozvíjet poznání, které umožní poznaným katastrofám předcházet.
Z nedávného přelomu století připomeňme problém Y2K ( počítačový problém roku 2000). Intenzivními preventivními činnostmi lidí se obavy zY2K ukázaly jako zbytečné, protože možná katastrofa se nestala. To však nebránilo jiným, třeba i vysoce postaveným lidem preventivní činnosti následně, když se nic nestalo, kritizovat a znevažovat.
Lidé 20. století vytvořili svět techniky. V tomto světě lidé žijí a tento svět lidé dále rozvíjejí navzdory varováním a odporu některých, cílevědomou a různě motivovanou tvořivostí druhých, lhostejností a pohodlím třetích. Lidé objevili rizika ve vztahu k lidským vlastnostem a znalostem a objevili také odpovědnost ve světě techniky. Vedle odpovědnosti svědomí a morálky je v tomto světě i lidmi formulovaná konkrétní odpovědnost právní se sankčními nebo trestními důsledky ( ve vztahu ke stavbě domu je formulována již ve starověkém Chammurabiho zákoníku). Riziko a odpovědnost představují také výzvu a příležitost k vlastnímu rozvoji, jestliže vedle odpovědnosti, zármutku vědomí sankce přijmeme také odpovědnost a jeden z hlavních atributů lidstva, totiž za jeho tvořivost.
Tato úvaha není a nemůže být výkladem moderního inženýrství a cest, kterými se ve 20.století ubíralo. Chce však být výzvou k vědomému a strukturovanému uvažování a zamýšlení se o smysl širokých souvislostech inženýrství, o postavení a odpovědnosti lidí a zejména inženýrů v něm a o úloze a obsahu inženýrského vzdělání.
Text z knihy Myšlenky na zlomu tisíciletí